Článek č.2: Lékařská fakulta v Plzni, zubní lékařství, Míša

Lékařská fakulta v Plzni - zubní lékařství

Studuji zubařinu v Plzni, je mi 20 let a jsem z Prahy. Důvod, proč jsem si vybrala fakultu v Plzni, je pouze to, že jsem na zuby jinam nebyla přijata. Ale pokud to teď zpětně zhodnotím, tak by to nemohlo dopadnout lépe. Již od dětství jsem se chtěla stát doktorkou, avšak pro zubařinu jsem se rozhodla v sextě na gymnáziu. To znamená, že jsem se připravovala déle, než je obvyklé. Chodila jsem na biologické olympiády, navštívila jsem několik přednášek z Týdne vědy a techniky. Bylo to zajímavé a vždy mě to navnadilo, abych si o daném tématu zjistila další informace. Také ráda sportuji, hraji squash a chodím běhat. Na to ovšem během přípravy téměř není čas.

Jak probíhala má příprava?

S přípravou na příjímací zkoušky jsem začala už v septimě, kdy jsem navštěvovala přípravné kurzy od 1.lf. Prošla jsem třemi přípravnými kurzy a ty od 1.lf byly naprosto nejhorší. V přednáškové místnosti bylo mnoho uchazečů, velký hluk a žádný prostor pro dotazy. Látka byla probírána jen povrchově, abychom zjistili, kde máme nedostatky a ty se naučili sami.

V Septimě jsem navštěvovala hned dva kurzy. Pro přípravné kurzy Sokrates jsem se rozhodla na základě doporučení od kamarádů, kteří tam chodili na přípravu na právnické fakulty a byli spokojeni. Tyto kurzy byly výrazně lepší než ty předchozí, neboť jsme byli v menších učebnách po cca 30 lidech. Velmi kladně hodnotím množství materiálů, ke kterým jsme měli přístup. Ovšem co dělá přípravný kurz kurzem kvalitním, jsou vyučující. Vyučující na chemii nám vše dobře vysvětlila a udržovala pozornost dotazy. Od vyučujícího v hodinách biologie jsem se nic nového nedozvěděla a o fyzikářce škoda mluvit.

Nejvíc mi daly kurzy od Smartstudentu, protože jsou vedeny středoškolskou formou: zkoušení u tabule, psaní testů a dobrý kolektiv. Nejvíc se mi líbilo a zároveň motivovalo, že se výsledky testů porovnávaly s ostatními účastníky.

Kurzy ale nejsou všechno, hodně mi pomohlo, že jsem maturovala z biologie a chemie, takže jsem měla díky našemu gymnáziu skvělý základ. Nejdůležitější ale bylo si rozplánovat, co se kdy budu učit a pořádně se to před přijímačkami naučit.

Jak probíhaly přijímačky?

Přihlášku jsem si podala na téměř všechny lékařské fakulty v Praze (3.lf, 1.lf zuby i všeobecné lékařství) a taky do Hradce (zuby i všeobecné lékařství) a do Plzně (zuby i všeobecné lékařství). Jako záchranu jsem měla přihlášku na VŠCHT. Na VŠCHT jsem byla přijata na základě vysvědčení, takže mně čekaly čtyři přijímačky. A myslím, že to bylo až moc. Byla jsem z toho poměrně dost vyčerpaná a místo toho, abych dotáhla přípravu na nejdůležitější přijímačky na 1.lf, tak jsem si potřebovala odpočinout od předchozích.

Nejde jenom o to, že je to náročné na přemýšlení a soustředění, ale hodně na mě působil stres. V pondělí a úterý (dvoukolové přijímačky na 3.lf), ve čtvrtek (přijímačky do Hradce) a v pátek (1.lf) a do toho jsem se snažila ve všech volných chvílích ještě učit. Měla jsem chuť na přijímací zkoušky do Plzně vůbec nejet. Naštěstí mě rodiče podpořili a donutili mě i přes veškerý můj odpor prokousat se za víkend modelovkama z Plzně. Výsledek byl následující, byla jsem přijata na všeobecné lékařství všude, kam jsem se přihlásila (tedy na 3.lf, 1.lf, Hradec, Plzeň). Na zubařinu jsem nebyla přijata nikam, do Plzně mi to uteklo o bod. Rozhodla jsem se tedy zapsat na 1.lf a příští rok usilovat o zubařinu znovu. Naštěstí v září mi bylo oznámeno, že byla snížena bodová hranice pro přijetí do Plzně na zuby a bylo vyhráno.

O prváku

První seznámení s budoucími spolužáky proběhlo na tzv. Infotour (akce pro prváky, kterou pořádaly starší ročníky). To už jsem bydlela v Plzni na Bolevecké koleji, která je méně než 15 min chůze od většiny budov fakulty. Spolubydlící jsou fajn a celkově jsem nadšená ze studentského života, který mi tímto začal. První dny ve škole byly dost zmatené, nevěděla jsem, jak se která budova jmenuje a ani jak se tam dostanu. K tomu jsem měla spoustu zařizování s věcmi okolo, jako jsou Plzeňská karta na městskou dopravu, knihovna, menzy a tak dále. Tím si asi každý musí projít sám. Po měsíci bylo nejhorší za mnou a už jsem se s prostředím plně sžila.

Přednášky jsou nepovinné, takže na každém záleží, jestli tam bude chodit. Ty z anatomie určitě doporučuji. Probírá se v nich jiná látka než v povinných seminářích, a navíc je tam občas i sranda. Z chemie jsou také důležité, protože zjistíte, na co váš zkoušející bude dávat důraz při zkoušce. Na přednáškách z biofyziky jsem byla dvakrát a nijak mi to nechybělo. Většinou nám na praktikách to důležité zopakovali. Kromě přednášek máme i semináře, na kterých je účast povinná. Většinou se na seminářích toleruje jedna až dvě omluvené absence, případně nahrazení semináře s jinou skupinou. Seminář z anatomie probíhá na pitevně, z chemie v laboratořích v malých skupinkách. A mne osobně nejvíce bavil seminář z preklinického zubního lékařství. Ze začátku sice jenom malování zubů, ale poté se dostanete na fantomy (umělé modely pacientů), a to je prima. Přijde mi skvělé, že klasické biflování je proložené i něčím praktickým. Během roku se píše spousta průběžných testů. Poslední testy probíhají v zápočtovém týdnu, po kterém následuje zkouškové.

Během prvního zkouškového období mě čekaly hned tři zkoušky. Z chemie, latiny a biofyziky. U latiny si můžete vybrat, jestli budete dělat zkoušku na konci zimního, či letního semestru. Vše záleží na vašich znalostech nebo schopnosti učit se. Dále jsem dělala zkoušku z Biofyziky, která byla pohodová. Stačí na ní dva dny učení. Zkouška s velkým Z byla chemie. Učení bylo celkem dost a i průběh samotné zkoušky nebyl moc příjemný. Nejdřív dva testy, jeden lehký na základní příklady (pH, koncentrace…) a převody, ve druhém vzorečky jak na poznávání, tak na psaní. Následuje ústní zkoušení z laborek (seminářů) a z přednášek. Teď už mám ale všechny zkoušky úspěšně za sebou a těším se na další semestr.

Na závěr

Jsem tady opravdu spokojená, mezi zubaři je skvělá přátelská atmosféra jako ve třídě na střední. Vůbec se to nedá s všeobecným lékařstvím srovnávat. Profesoři jsou féroví, a jak je nás málo, tak nás většinou i znají. Nevím o žádném případu, kdy by chtěl profesor někomu záměrně uškodit. Kromě toho je Plzeň krásné město, které oslovilo i mě „pražáka“. Doprava z Prahy sem trvá hodinku ze Zličína autobusem nebo hodinku a půl vlakem z Hlavního nádraží. Pokaždé sem ráda jezdím a doufám, že to tak i zůstane.