Článek č.3: 1. lékařská fakulta v Praze, všeobecné lékařství, Kačka

1. Lékařská fakulta - všeobecné lékařství

Moje jméno je Kateřina Havrdová a v současné době jsem studentkou prvního ročníku 1. LF UK. Vzhledem k tomu, že jsem odmaturovala loni na jaře, jsem na žádné jiné vysoké škole nebyla, a proto je tento článek možná lehce subjektivní.

Proč jsem se rozhodla studovat medicínu?

Ke studiu medicíny jsem se rozhodla asi v šestnácti. Jenže tenkrát to byl spíš takový nedosažitelný cíl, který zněl dobře rodičům, a oni byli spokojení, že mají ambiciózní dítě. Postupem času jsem si začala uvědomovat, že vlastně ani nevím, co jiného bych měla jít dělat. V oktávě už jsem věděla na sto procent, že nikam jinam nechci (a to i přesto, že jsem si samozřejmě podala přihlášku i na VŠCHT, jako to dělá každý druhý, kdo chce na medicínu – ani vlastně nechápu proč).

Jak probíhala má příprava?

Tak jsem se rozhodla pro medicínu. Začala jsem shánět modelové otázky, přípravné kurzy a neuvěřitelné množství učebních materiálů, které jsem nakonec stejně nepoužila. Faktem je, že jsem se nikdy nechtěla snížit k tomu, že se pouze našprtám modelovky nazpaměť, i když to byla jasná vstupenka na fakultu. Alespoň teda na 1. LF. První přípravný kurz, který přicházel v úvahu, byl kurz na 1. LF. To byla jasná volba. Přihlásila jsem se, zaplatila nějakých 7000 Kč a byla přesvědčená, že půjdu na každou hodinu, která proběhne. Asi tři dny po tom mě známí začali vyvádět z omylu. Každý, kdo ten kurz absolvoval, měl vůči němu celkem zřejmé výhrady.

Najednou se objevily doporučení na Smartstudent. Takže to dopadlo tak, že jsem se přihlásila na další přípravný kurz, který mi měl pomoci připravit se na přijímačky. Tak abych svojí přípravu nějak shrnula. Kurz na jedničce nezklamal, nedal mi vůbec nic a asi po deseti hodinách jsem to vzdala úplně. Čistá domácí příprava zní sice fajn, ale lenost je silnější. A nakonec tu máme Smartstudent. Díky klukům jsem byla donucená se to alespoň částečně učit i přes rok, co jsem nechápala mi vysvětlili a mně pak akorát stačilo v posledních deseti dnech to nějak doladit a dotáhnout do konce.

Ale zase nechci, aby to znělo, že to byla úplná brnkačka. Je to hra s vlastními nervy, leností a pamětí. Ale když jste pak na fakultě, zdá se to jako procházka růžovým sadem.

Jak probíhaly přijímačky?

Co se týká přijímacích zkoušek samotných, to byl snad nejzmatenější týden v mém životě. Měla jsem podané přihlášky na LF HK, 1.LF, LFP a 2.LF. Přijímačky probíhaly přesně v tomhle pořadí a to víceméně co den, to přijímačky. Na přijímačky do Hradce, které z nějakého totálně úchylného důvodu začínaly už v 7:30, jsem měla vstávat asi ve čtyři. Povedlo se, dostala jsem se na místo, dostala jsem před sebe papír, koukám a nerozumím. Ve chvíli, kdy svůj test odevzdávám s pocitem totální bezmoci se mě slečna, která testy vybírá, zeptá: ,,To je ta fyzika opravdu tak těžká, že jí máte všichni prázdnou?“ UFF. Nejsem sama úplně hloupá. Abych vysvětlila, proč jsme fyziku nechávali prázdnou – v Hradci fungují přijímačky tak, že máte normálně ABCD odpovědi, jedna až čtyři správné. Za každou správně zodpovězenou CELOU otázku bod nahoru, za každou špatně čtvrt bodu dolů. Nakonec jsem se tam dostala vlastně proto, že jsem tu fyziku nechala prázdnou. Mise Hradec – splněna.

Další den následovala 1. LF. Testy samotné nebyly až takový problém. Problém nastal ve chvíli, kdy nám rozdali záznamové archy a chtěli po nás, abychom správné odpovědi zaškrtávali tak, že černým fixem VYBARVÍME políčko. Měl to pak opravovat počítač, tak aby to chudáček nějak zvládnul. No nicméně tenhle způsob pro nás znamenal, že jsme v testu, který měl 100 otázek, nesměli udělat při zaznamenávání do archu jedinou chybu. Pro mě to byl nadlidský úkol, takže přestože jsem každý test měla hotový za nějakých 20 minut, následující hodinu jsem prosila o nové a nové archy a nakonec jsem tam stejně vždycky nějakou chybu nechala a modlila se, že právě ta chyba, o které vím, mě nepřipraví o přijetí. Ten den jsem se dozvěděla, že jsem přijata do Hradce. Tím pro mě stresy skončily.

Plzeň jsem už absolvovala s prstem v nose a nakonec druhá lékařská. Dostala jsem se do Hradce, Plzně a na 1.LF UK. Bydlím kousek od Prahy, 1. LF je stále ještě nejuznávanější lékařská fakulta v Čechách – nebylo moc nad čím přemýšlet.

O prváku

První moje seznámení se svým kruhem a některými profesory, asistenty a tutory proběhlo na seznamovacím kurzu v Dobronicích. Jsem strašně ráda, že jsem se dokopala a jela tam. Těsně před kurzem jsem sice musela zápasit s problémem – Jak si zabalit, když jedu někam, kde nemám absolutně tušení, co mě tam čeká? No, zvládla jsem to a přišla na to, že tři trička, tepláky, kraťasy a kartáček na zuby je víceméně vše, co s sebou potřebujete. Byly to skvělý čtyři dny a je fakt škoda, že nemáme seznamovák každý rok.

No a pak 29. 9. jsme nastoupili do školy. Všichni jsme vypadali jak studentíci, co nastupují do první třídy s penálem krásně ořezaných pastelek. Ořezávání pastelek nás přešlo docela brzo, jelikož čas na to, se na fakultě adaptovat rozhodně nebyl nějak přehnaně dlouhý. Alespoň já jsem si připadala jak v básnících, když jsem se nestihla ani rozhlédnout a už se přede mnou nakupily hromady učení.

Začaly přednášky, začaly praktika, začalo všechno. Co mě zpočátku překvapilo, bylo, že jsme měly poměrně málo předmětů. Záhy jsem pochopila proč. Anatomie, histologie, biofyzika, první pomoc, latina, angličtina, tělocvik. To je skladba předmětů prvního semestru. Začnu anatomií. V anatomii jsou dvakrát týdně přednášky, na které nemusíme chodit (i když se to doporučuje) a jednou týdně praktika, která jsou důležitá hlavně proto, že se tam píšou testy. Jo a pak taky se kouká naživo (nebo namrtvo, jak se to vezme) na to, o čem se mluví na přednáškách. V prvním semestru je těch testů osm a pro zápočet nesmí být z žádného testu hůř než C. Plus stoprocentní docházka, ale na to si člověk zvykne na všech praktikách. Důležitou součástí anatomie jsou také anatomické pitvy, což je asi nejhorších čtrnáct dní (vyjma zkouškového). Ale na druhou stranu je to nejzajímavějších čtrnáct dní. Zkouška z “anči“ se dělá na konci letního semestru a je všeobecné známo, že je to strašák.

Dále tu máme histologii. Tam je jedna přednáška a jedny praktika. U praktik hodně záleží na tom, koho schytáte. Pro mě jsou praktika z histologie zárukou zkaženého dne. Prostě asi nemám tu správnou histologickou duši. Testy se píšou také, ale aspoň u nás není nějaká přesná hranice pro udělení zápočtu, záleží čistě na paní docentce. Podmínkou však je stoprocentní účast. Zkouška se dělá spolu s anatomií na konci letního semestru, což je fakt kombo.

Biofyzika je takový nenápadný předmět, který vám přeroste přes hlavu až v lednu, kdy vlastně náhodou zjistíte, že z něj máte zkoušku. Přes rok na přenášky nikdo nechodí, jelikož jsou moc brzo a moc k ničemu. Na praktikách si hrajeme a pak z toho zpracováváme protokoly. A v lednu se skládáme nad ošklivýma modrýma skriptama a říkáme si, proč jsme se to nezačali učit o trochu dřív. No zpětně po tom, co mám zkoušku za sebou, je odpověď jasná: PROTOŽE PROSTĚ NEBYL ČAS.

Hlavní předměty prvního semestru máme za sebou, zbývá zmínit ty doplňkové. První pomoc – oddychovka, která vás štve akorát tím, že se kvůli ní musíte táhnout na Krč, latina – to se člověk prostě nějak naučí a až tak to snad ani nebude bolet (aspoň doufám, jelikož je z ní zkouška v letním semestru), tělocvik – uznávám, že kodrcat se na sedmou ráno na Hostivař je fakt peklo, ale jako odreagování je to skvělý, a angličtina – když na začátku napíšete test, tak na ní vůbec nemusíte chodit, když nenapíšete, zbytečně vám zabírá čas.

Na závěr

Závěrem chci říct, že se možná tvrdí, že na 1. LF k vám nikdo nemá osobní přístup a ztratíte se v davu a snaží se vás vyhodit a podobný řeči, ale s tím já nesouhlasím. Všichni jsou tu ochotní pomoci, i přesto, že nás teda osobně neobjímají a neznají každého jménem. A s tím vyhazováním to asi taky není tak žhavé. Spíš to hodně lidí vzdá samo. I když k tomuhle bodu se těžko mluví objektivně, když máte letní zkouškové stále před sebou. Ale zkrátka 1. LF má u mě plus právě spíš za to, že nabere víc lidí a dá jim šanci. A teď si jdu užít čtyři týdny volna a pak hurá na druhý semestr!